final view / theatre for baba

Po čtyřech měsících je semester over a každý z nás se po svém vypořádal se zadáním, které nám bylo na začátku dáno. Byla to spousta práce a výsledkem je bezmála dvacet pavilonů, každý jiný a všechny svým způsobem skvělé. Přidávám na blog svůj pavilon v jeho poslední podobě. Určitě ne finální, vždycky je co zlepšovat :-) ...

"Žádný člověk není takový hlupák, aby nedosáhl úspěchu alespoň v jedné věci, je-li vytrvalý."

- Leonardo da Vinci

Vizualizace skupiny pavilonů na Babě.

Inspirace, vývoj návrhu a dispozice s ostatními pavilony.

Výkresy s měřítkem člověka a situace umístění na Babě.

Pohled do volného prostoru pod pavilonem.

Phase 2: Concept design

Ve druhé fázi projektu Designing with Baba jsme se pokusili odpíchnout se od "našeho" domu na Babě a navrhnout pavilon, který by se inspiroval a interpretoval podstatu, myšlenku, nebo nějaký rys vzorového domu. Zároveň jsme pavilon vytvářeli v jednom ze tří prostorových plánů. Přidávám skici z průběhu vytváření, dále výkresy a fotografie modelu.

 Zlomek skic, konceptů a čmáranic z průběhu vytváření návrhu.

Prostorové uspořádání pavilonu je znázorněno v axonometrii, prostory jsou vybarvené pro přehlednost.

 Pohled na boční fasádu se schodišti, první vede do vnitřního prostoru a druhé stoupá na terasu.

 Z druhé strany je fasáda holá bez otvorů.

 Přední strana pavilonu s průhledem pod "břichem".

 Zadní strana pavilonu, prostor pod tělem je minimální výšky pro pohodlný pohyb.

 Řez objektem ukazuje všechny jeho prostory od suterénu až po terasu.

 Většina plochy pod pavilonem patří zapuštěnému bazénu, ve kterém je občerstvení s posezením.

 Vnitřní prostor je bez oken, promítá se na velikou stěnu. Stupně slouží pro sezení i vystoupání na podestu.

 nahoře vlevo: pohled na pavilon a jeho boční stěnu se schodišti

nahoře vpravo: pohled do vnitřního prostoru (bez střechy)

dole vlevo: pohled do zapuštěného bazénu

dole vpravo: pavilon z boční zadní strany

nahoře vlevo: pohled na spodní otevřený prostor pod tělem pavilonu

nahoře vpravo: řez pavilonem a jeho prostory

dole vlevo: pavilon z boku, tvarem připomíná kolébku

dole vpravo: prostor pod "břichem" pavilonu, silné nohy podpírající hmotu pavilonu

Grundtvigs Kirke, Kodaň

http://www.madebyfinn.com/Grundtvigs-Kirke

https://www.youtube.com/watch?v=kWsuu4Z6p3U

Zajímavé odkazy:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-podivuhodny-kostel-v-kodani-fgt-/p_architekt.aspx?c=A110725_104725_p_architekt_wag

https://archive.is/jhdwH

PREZENTACE 8. 4.

Baba + Hradčany

Dovolím si připomenout jednu obálku časopisu Světozor, která ukázala na apríla tuhle koláž. :-)

Tři prostorové koncepty

V rámci navrhování pavilonů se zabýváme zkoumáním prostorových plánů, tedy plan libre, raumplanu a strukturálního plánu. Zde je několik příkladů staveb, které se podle mě výrazně definují některým z prostorových konceptů.

Structure-space

Bruder Klaus Kapelle od Petera Zumthora je betonová kaple v Německu, s výrazným vnitřním prostorem. Ten je vytvořený z opálených dřevěných kmenů, které směřují k otvoru nad hlavami návštěvníků.

Church of light od japonského architekta Tadao Anda je kostel z holého betonu, jehož síla tkví ve světelném efektu, který vytváří kříž v čelní stěně. Světlo se odráží od stropu a od stěn a určuje orientaci prostoru.

 Sídlo německé nacistické strany Zeppelinfeld od architekta Alberta Speera je ukázkou monumentální architektury, jejíž hlavním cílem bylo vyvolat úctu a ukázat "velikost" jejích tvůrců.

Zikkurat v Uru je sumerský chrám impozantních rozměrů, celý postavený z cihel. Vnitřní prostory jsou malé, masivní stavba slouží jako monument.

Bibliothéque nationale od autora Dominique Perraulta tvoří čtyři budovy, které svým tvarem uzavírají pomyslný obdélník.

Raumplan

Wooden house od japonského architekta Sou Fujimota je jednoduchá stavba ve tvaru krychle složená z velkých dřevěných hranolů, které jsou poskládané jakoby v náhodném sledu na sebe. Její vnitřní dispozice skrývá všechny prostory potřebné k bydlení, včetně kuchyně a koupelny. Prostor je "organický" a má variabilní využití.

Pico dwelling je miniaturní byt, který si v suterénu na ploše 17 metrů čtverečních zařídil Steve Sauer. Řídil se myšlenkou, že v bytě nebude ani centimetr zbytečného místa (ani nad hlavou), a vybavení je výsledkem dlouhého hledání tak, aby všechno sedělo přesně na míru.

Habitat '67 je experimentální kolonie bydlení u Montrealu od autora Moshe Safdie, původně postavená jako pavilon v rámci Expo 67. Celý areál je jakýsi raumplan obrácený naruby.

Na podobném konceptu je postavená Nakagin Capsule Tower v Tokyu od architekta Kisho Kurokawy. Různé prostorové rozmístění buněk ale uvnitř ztrácí smysl, protože buňky jsou samostatné a oddělené jednotky a nedochází mezi nimi k různým prostorovým vazbám.

Plan-libre

Johnson Wax Headquarters je administrativní budova ve Wisconsinu, navržená Frankem Lloyd Wrightem. Otevřený prostor kanceláří je podepřený tenkými sloupy, mezi kterými proniká průsvitným stropem dostatek světla.

Muzeum Enzo Ferrari v Modeně podle návrhu Jana Kaplického je velká hala, jejíž rozpon umožňuje dispoziční rozvržení výstavy nezávisle na nosné konstrukci.

Centre Pompidou v Paříži od architektů Richarda Rogerse a Renza Piana na každém podlaží nabízí rozlehlé prostory pro výstavy a projekty. Velké otevřené prostory byly několik let po prvotním návrhu rozděleny příčkami pro lepší orientaci a využitelnost.

Národní technická knihovna od skupiny Projektil architekti je dalším příkladem konstrukčního řešení, které umožňuje volné rozvržení a uspořádání vnitřních prostor.