Structure-space
Bruder Klaus Kapelle od Petera Zumthora je betonová kaple v Německu, s výrazným vnitřním prostorem. Ten je vytvořený z opálených dřevěných kmenů, které směřují k otvoru nad hlavami návštěvníků.
Church of light od japonského architekta Tadao Anda je kostel z holého betonu, jehož síla tkví ve světelném efektu, který vytváří kříž v čelní stěně. Světlo se odráží od stropu a od stěn a určuje orientaci prostoru.
Sídlo německé nacistické strany Zeppelinfeld od architekta Alberta Speera je ukázkou monumentální architektury, jejíž hlavním cílem bylo vyvolat úctu a ukázat "velikost" jejích tvůrců.
Zikkurat v Uru je sumerský chrám impozantních rozměrů, celý postavený z cihel. Vnitřní prostory jsou malé, masivní stavba slouží jako monument.
Bibliothéque nationale od autora Dominique Perraulta tvoří čtyři budovy, které svým tvarem uzavírají pomyslný obdélník.
Raumplan
Wooden house od japonského architekta Sou Fujimota je jednoduchá stavba ve tvaru krychle složená z velkých dřevěných hranolů, které jsou poskládané jakoby v náhodném sledu na sebe. Její vnitřní dispozice skrývá všechny prostory potřebné k bydlení, včetně kuchyně a koupelny. Prostor je "organický" a má variabilní využití.
Pico dwelling je miniaturní byt, který si v suterénu na ploše 17 metrů čtverečních zařídil Steve Sauer. Řídil se myšlenkou, že v bytě nebude ani centimetr zbytečného místa (ani nad hlavou), a vybavení je výsledkem dlouhého hledání tak, aby všechno sedělo přesně na míru.
Habitat '67 je experimentální kolonie bydlení u Montrealu od autora Moshe Safdie, původně postavená jako pavilon v rámci Expo 67. Celý areál je jakýsi raumplan obrácený naruby.
Na podobném konceptu je postavená Nakagin Capsule Tower v Tokyu od architekta Kisho Kurokawy. Různé prostorové rozmístění buněk ale uvnitř ztrácí smysl, protože buňky jsou samostatné a oddělené jednotky a nedochází mezi nimi k různým prostorovým vazbám.
Plan-libre
Johnson Wax Headquarters je administrativní budova ve Wisconsinu, navržená Frankem Lloyd Wrightem. Otevřený prostor kanceláří je podepřený tenkými sloupy, mezi kterými proniká průsvitným stropem dostatek světla.
Muzeum Enzo Ferrari v Modeně podle návrhu Jana Kaplického je velká hala, jejíž rozpon umožňuje dispoziční rozvržení výstavy nezávisle na nosné konstrukci.
Centre Pompidou v Paříži od architektů Richarda Rogerse a Renza Piana na každém podlaží nabízí rozlehlé prostory pro výstavy a projekty. Velké otevřené prostory byly několik let po prvotním návrhu rozděleny příčkami pro lepší orientaci a využitelnost.
Národní technická knihovna od skupiny Projektil architekti je dalším příkladem konstrukčního řešení, které umožňuje volné rozvržení a uspořádání vnitřních prostor.
Raumplan
Plan-libre
