Filip VÝŠKA

MĚSTSKÁ TRŽNICE

Ateliér Ondřeje Císlera a Lenky Milerové
LS 2019/2020 DP
FA ČVUT


Na začátku bylo hledání. Tedy na začátku semestru bylo hledání možných variant návrhu na různá místa v Praze. Šlo o to seznámit se s typologií tržnice, prozkoumat různé možnosti a úskalí návrhu a tržnice, a především seznámit se s více místy a ověřit možnost stavby tohoto druhu na několika různých místech v centru Prahy. Postupně jsme představili čtyři různé konceptuální návrhy, které jsme následně zhodnotili a syntézou jsme určili, jakým směrem se budeme v návrhu dále ubírat. Tyto čtyři varianty jsou představeny na následujících stránkách. 

Senovážné náměstí je jedno z několika původních středověkých pražských tržisť. Ač má bohatou historii, v současnosti je jeho charakter spíše smutný, uprostřed prostoru bylo dlouhou dobu parkoviště. Místo je v podstatě celé využito k cirkulaci nebo parkování aut, nemá charakter náměstí. V současnosti se na centrálním prostoru nachází staveništní buňky z důvodu opravy Cukrovarnického paláce.

Návrh má za cíl pročistit vnitřní prostor od aut a umožnit volný všesměrný pohyb skrz náměstí. Prostor, ačkoli je poměrně rozlehlý, působí vcelku malým dojmem. Je to dáno jednak vysokou blokovou zástvbou, která náměstí obklopuje ze všech stran, jednak řešením samotného náměstí - po obvodu trojúhelníkového prostoru obíhá silnice s parkováním po obou stranách, prostor je fragmentovaný a návštěvníkovi nezbývá než celé náměstí obejít po chodníku. Návrh proto sleduje vytvoření otevřeného průchozího přístřešku, který prostor dále nerozdělí, pouze vytvoří kryté náměstí. Tržnice je umístěna doprostřed náměstí na místo současného parkoviště/staveniště. Tento trojúhelníkový ostrůvek je nově vydlážděn, a je zrušeno parkování po jeho obvodu - prostor se uvolní a umožní se cirkulace pěších. Zachováno je parkování po obvodu náměstí. 

Návrh svojí hmotou volně vychází z trojúhelníkového tvaru prostoru. Nesleduje ale rigidní formu, vytváří poněkud neurčitou, neuchopitelnou hmotu, která vyrůstá z prostoru a která nemá začátek ani konec. Tvar částečně sleduje pohyb lidí skrz náměstí - a částečně ho určuje. Především ale vytváří v kontextu městského prostředí historického centra hmotu, která vyzývá k zastavení, zvědavosti, odpočinku, hře, která skrývá tajemství a zároveň poskytuje ryze praktickou funkci. Lehce si pohrává s návštěvníkem a vytváří na chvilku pocit nenucenosti a náhodného prožitku.

Volba materiálu/konstrukce vychází z ideové podstaty návrhu. Tržnice je celá ze sklolaminátu, materiálu, který je v architektuře poměrně netradiční. Hmota je s pomocí počítače náhodně rozdělená do nepravidelných trojúhelníkových dílů, které se stýkají přes hranu. Dělení bylo zvoleno tak, aby byla možná manipulace s jednotlivými díly přímo na stavbě. Jedná se o laminátové kazetové desky, které jsou k sobě montované a společně tvoří žebrovou síť pláště. Konstrukce by měla díky laminátu částečně propouštět světlo a dotvářet tak prožitek při návštěvě tržnice. Hmota tržnice sestává ze tří nohou. Dvě větší nohy mají provozní funkci, třetí má pouze podpůrnou funkci. Největší noha slouží jako zázemí pro prodejce, přímo z hmoty nohy se pak vyklápí prodejní pulty. Druhá noha ukrývá sklad prodejních stolů a úklid, dále jedno bezbariérové WC. Vně nohy se nacházejí umyvadla pro návštěvníky tržnice. Volný mezilehlý prostor pak slouží procházení návštěvníků a několika dalším prodejním stolům.